Nářek nad zkázou mých nervů, ó díky ti ,dopravní podniku města Brna

VY KRETÉNŠTÍ ZAS*ANÍ ZKURVYSYNOVÉ Z DOPRAVNÍHO PODNIKU MĚSTA BRNA, POCHCÍPEJTE VŠICHNI NA MOR!!!!!

Ok. Malé upozornění:
Tohle bude dosud nejvulgárnější příspěvek na blogu - dlouho jsem nebyla takhle naštvaná a někam se vyblít musím.

Hned. Vážně. Protože jinak půjdu a osobně se zasloužím o to, abyste neměli nikdy děti. Což stejně mít už nebudete, protože jste jen banda retardovaných babek, kterou nikdo nezadusil jako omyl přírody hned po narození jen proto, že po válce bylo málo lidí. A teď, místo toho abyste byly zalezlý u telenovel a držely hubu a krok, otravujete v šalinách kvůli oblíbenému místu o okýnka a vysedávátě za přepážkama v dmpb, abyste mohly světu připomínat, jak hrozným místem bude do doby, než konečně natáhnete bačkory.

CHCÍPNĚTE CHCÍPNĚTE CHCÍPNĚTE NEBO VÁM SAKRA POMŮŽU.

Tak, vezmeme to chronologicky. Dejme tomu, že za sedmero horami žila jedna středoškolačka princezna, která si takhle jednou v pondělí všimla, že jí vypršela šalinkarta. Žádná velká věc, staví se cestou z oběda na dopravním podniku a utratí půlku kapesného, aby si průkazku obnovila a nebyla v královských kočárech obtěžována černokněžníkama, kterým by musela slíbit svoje první dítě nebo druhou polovinu kapesného, nejlíp obojí zaráz. Jenže z dopravního podniku se přes noc stal strašidelný zámek a po vystání půlhodinové fronty ji za okýnkem uvítala ošklivá stará čarodějnice, která nejenže jí vydala neplatné informace, za což by jí princezna přála stržení půlročního platu, ale navíc jí říkala "Magdičko" (ta vyrážka, co jí kvůli tomu naskákala, se ne a ne pustit) a tvrdila, že je její teta, což by jí nepochybně v kterémoli jiném státě dávalo spoustu práv, ale zrovna v Království za sedmero horami je to každému u zadku. Do třetice všeho špatného jí rozebrala a ochmatala celou průkazku a princezna následně vypatlala celé Savo na dezinfekční kompenzaci tohoto trestuhodného činu. Že se někdo s rodinou plnou nemakačenků přesune od zametání matic v Zetoru k prodávání jízdních kupónů ještě neznamená, že se k němu bude hlásit.
Dejme tomu, že se princezně nechtělo dohadovat a šla si (naprosto zbytečně brzo) vyřídit potvrzení. Dejme tomu, že o dva dny později se zhnisaným palcem ve střevíčku dokulhala zpátky ke strašidelnému zámku, vystála si frontu - tentokrát až za roh (a to bohužel bez nadsázky) - a dejme tomu, že si dala velký pozor, ke které přepážce půjde. Jenže i tentokrát ji uvítala STEJNĚ USLINTANÁ NEPŘÍJEMNÁ BÁBA. Jestli si je tam neKLONUJÍ, tak vážně nevím.

Víte co? Vůbec se nedivím, že tam mají to sklo, protože nebýt jeho, ladně jsem přeskočila přepážku a rozbila té babce držku. Stáří nestáří, měla dost času se naučit slušně chovat, takže nakopat ji do zadku by byl vlastně dobrý skutek. AAAAARRGH!

A teď písničku: