Depresárium

Z Manifestu jsem si přivezla smrtelnou rýmičku a takovou tu ne úplně nepříjemnou teplotu, kdy se člověk při každém kroku cítí, jakoby se vznášel kousek nad zemí a veškeré dění kolem sebe vnímá jako nepříliš záživný film. Snad poprvé v životě mě mrzí, že kvůli tomu nemůžu do školy, ale vzhledem k tomu, že mě ve čtvrtek čeká první ze třiceti písemek z dějepisu a před čtvrtkem jsou celé tři pracovní dny...nemusíte mít zrovna Exupéryho fantazii, abyste si dokázali představit, co bych tam v tomto stavu asi tak dokázala napsat.

Rozhodla jsem se využít těch přibližně pěti hodin volného času (= když zrovna nespím) k četbě povinné literatury, ale každou větu musím přečíst třikrát, než pochopím, co bylo jejím obsahem, a bohužel to ani nemůžu dát za vinu autorům, protože stejný efekt by na mě měla i četba slabikáře. Výsledkem mého snažení bylo přelouskání 1984, které by možná četlo i dobře, kdyby mě v mém pohnutém stavu nedoháněla k slzám každá druhá stránka, a když jsem okolo dvacáté stránky Nikoly Šuhaje Loupežníka narazila na slovo "válka", málem jsem se rozbrečela zase. Chápu, že význam a vliv válek na literaturu i společnost obecně je obrovský, ale jestli alespoň jedna z těch jedenácti knížek nebude optimiticky rozjásaný román se šťastným koncem, je do Vánoc po mně.

Což mě mimochodem vede k další věci, ze které naprosto určitě zplešatím. Z našeho seznamu četby k maturitě je mi zle a polovina věcí, co jsem za tímto účelem četla, je mi naprosto na nic. Stejně tak ty rozbory, ohledně kterých se nám dušovali, jak si je můžeme vzít přímo k maturitní zkoušce a jak nám ohromně pomůžou. Jak mrtvýmu zimník. A nejhorší na tom je, že to ani není jejich chyba... nenávidím tenhle stát TT__TT

A když už jsme u té literatury, Milda Hrabalů se ve své tvorbě dopustil jisté faktické chyby a já bych ji ráda napravila. Takže aby bylo jasno:

Uniformy jsou krásné:




Němci ne:



^w^