Advík 2010

Akce pro mě začínala už v sobotu 24., a to se vším luxusem včetně odvozu (jakési zařizování s technikou v Brně, Teo byl důležitý a podepisoval papíry o převzetí), což bylo úžasné vzhledem k počtu mých zavazadel, a o něco míň úžasné ohledně domluvy (věřili byste, že se dá od nádraží na Maliňák jet půl hodiny? :D Ale aspoň byla legrace). Kluci byli fajn a dojeli jsme vcelku přímo před místo konání akce, co víc si přát. :)

V orgovské místnosti jsem dostala pěkné pořadové číslo 61 a zapsali si mě o dva řádky pod seznam pomocníků, což mi bylo pravda trošku divné, ale nijak do hloubky jsem to neřešila. Asi za týden jsem se od Suz dozvěděla, že na pomáhání byla registrace předem (a ony se bohužel nevešly), ovšem takovým suverénům jako já stačí jen nakráčet dovnitř a čekat na rozhrnutí červeného koberce :D Díkybohu za ten interval, kdybych se propadla hanbou hned mínus čtvrtý den, připravila bych se o spoustu stalkování, nezdařeného stalkování, stěhování, dělání ostudy s holkama/holkám, dělání vtipů na Jungle Kinga a Aileeniného chapadlovitého manžela a hlavně vyplnění všeho, o čem se mi v posledním roce nestačilo ani zdát (teď jen čekám, kdy mi spadne na hlavu to piáno, aby se mi štěstí nějak vyrovnalo).
















Samotná práce se vydařila (kromě toho plení dvorků, co mi nikdo nechtěl věřit, že jsem se taky účastnila T_T A to jsem kvůli tomu vynechala snídani!), protože se mi nějakým záhadným způsobem podařilo přilepit k Ayaně, která měla na starosti výzdobu - pak jsem celý ADVík chodila okolo našich výtvorů s nosem nahoru a nutila Soru ( dále zvanou Špekkun) s Nely, aby je obdivovaly a vynášely do nebes. Zatemňování oken byla taky slušná legrace, protože jediné, co jsem dělala, bylo stříhání izolepy a šikanování Hentai Kuby společně s Gregorem (Nely) - po našem "Zeptej se Kuby" se nám ještě dva dny vyhýbal. XD


V pondělí přijeli někteří organizátoři a já na nošení kartonů zaregistrovala svého Rivala v lásce číslo 1. Večer jsem vyslala Tea špionovat a když se vrátil nejen s požadovanou informací, ale i nabídkou "pramínek vlasů či chlupy z nohou za menší poplatek, za větší i použité kalhotky" a upozorněním, ať nedělám kyaa scény, zfialověla jsem v obličeji (Copak jsem nějaká uječená slepice? Ehm - copak dávám veřejně najevo, že jsem uječená slepice? XD) a čekala na noc, abych mohla dotyčnou ve spánku udusit vlastní pastou na zuby. To bohužel padlo, protože se takticky přesunula z tělocvičny, tak jsem strčila imaginární kudlu do kapsy a šla to vyřídit sama, respektive sama s Teem, kdyby se moc cukala. Veškeré moje plány šly do háje, když Nightie otevřela pusu, protože je Drsňák, a já šla spát s depresí, protože za a) jsem mezi dvěma komiks-freakama byla jak osmé kolo u vozu, za b) veškeré moje pokusy odvést téma někam, kde to aspoň trochu znám, byly s přehledem ignorovány, a za c) mě představa, že tohle je má konkurence, převálcovala podobně, jako když jsem poprvé viděla obrázek Snu rybářovy ženy. Pastelová chibi verze by mi bývala byla stačila.

Výbornou atrakcí byly sprchy, které se poprvé umývaly až těsně před oficiálním začátkem Advíku, takže jsem měla spoustu času si je užít v plné kráse. U pánských i dámských bylo sice po dvou dveřních rámech, zato dveře byly jen jedny a to ještě s uraženou klikou. Podlaha byla pod půlmetrovou vrstvou bláta, okna oblepená sto let starými pavučinami se sto let starými mrtvolkami brouků a nějaké igelity do oněch rámů se taky zatím neřešily, takže jít do sprchy byl adrenalinový zážitek prvního řádu. O neustále někde zatoulaných klíčích a jedincích, co nebyli schopni rozeznat dámskou a pánskou sprchu od sebe, radši ani nemluvit.

Se sprchama jsme s Nely měly ještě jeden skvělý zážitek. Seděly jsme zrovna na schodech a probíraly události dne, když okolo nás šel jeden z orgů, bez klíče, bodyguarda, prostě jen tak nalehko s ručníkem. Vyměnily jsme si významný pohled a upozornily dotyčného, že to asi nebude nejlepší nápad.
"Nejsou tam dveře..." - já
"A je tam zamčeno." - Nely
Dostalo se nám odpovědi, že jo, jsme fakt vtipný, a vodomilný fešák pospíchal dál nahoru, aby mohl co nejdřív upustit svoje mýdlo.
Komu není rady, tomu není pomoci, a když se za pár vteřin ozval seshora zoufalý výkřik, že tam je zamčeno a navíc tam nejsou dveře, málem jsme spadly ze schodů. Prostě Panďýšek de do sprch, pýčo. ^^

Další událostí bylo naše stěhování národů. Tělocvična povýšila z ložnice na velký sál, tudíž jsme se měli vypakovat pokud možno co nejdříve. Velký zařizovatel nám domluvil místnost se svým registrovaným partnerem, já dotyčného ještě upozornila, že tam budeme čtyři, ale protože se Nely v pondělí nechtělo (byla už v pyžamu a navíc v tělocvičně spal Pan Idol), nechaly jsme to na další den. Osudová chyba, neboť Teův vyvolený nás s povýšeným seme výrazem poslal do háje, popřípadě o patro výš. Jasná sabotáž, den předtím mě musel zaregistrovat, takže o nějakým dalším rande s Wizardym si může nechat zdát.
Místo toho jsme s holkama vybraly takovou pěknou zapadlou místnost, která se zavřenými dveřmi nebyla ani vidět...spali jsme tam přesně jednu noc, než nás vyhodila PC herna, že jim padají pojistky. Fajn, oni za to nemohli, tak jsme si spakovali svých pět švestek a zabrali jejich původní místnost. Pěkná, s koberečkem a hezkým stolečkem u umyvadla, kam jsme naskládali kartáčky...a žili šťastně až do chvíle, kdy nějakého chytráka napadlo, že když jim padají pojistky naproti ve třídě, naše místnost pro ně bude to pravé ořechové. Protože ony tak běžně na školách bývají pojistky pro každou třídu zvlášť a v těch na patře jsou navíc v katedrách minielektrárny. Ta jejich byla asi zrovna jaderná, tak nás ve jménu ekologie vyšoupli.
Uprostřed anime hry T_T


Ohledně programu - bez promítání by člověku z těch přednášek praskla hlava, ale myslím, že vzhledem k podmínkám to zvládli dobře. Přednášet sice mohl každý (včetně těch, co by na to měli mít zbrojní pas), ale tak pořád je to akce fanoušci fanouškům, takže nějaké ty seky vedle se mi promíjely poměrně lehko. Výborný nápad byl Maelström, jsou skvělí, kamkoli přijedou, což naštěstí většina návštěvníků nevěděla a tak se na přednáškách tam dalo i dýchat. Oproti tomu mě letos poměrně zklamala BL sekce, kam jsem se původně těšila nejvíc. Realita mě praštila palicí - horko těžko se tam vůbec dostávalo a pak to osazenstvo... Je docela dost dobře možné, že mu křivdím, protože nervy a plíce jsem měla pouze naa úvodní besedu a "Tohle mi domů nesmí", ale mně osobně by teda domů nesmělo 90 % publika a takovému Picovi bych ještě naservírovala nažehlené kalhotky. :D

Ohromný byl anime sedmiboj, na kterém jsme s Nely díky mým skvělým sportovním a logickým výkonům skončily nejspíš poslední, a kde se mi naskytla šance (ještěže jsem tu imaginární kudlu nepoužila, díky, Nightie <3) mluvit s Taylor-sama, ale protože jsem hrozně žvanila a bála se Nime (kterou jsem v té době ještě neznala a netušila, že pohled vypadni-nebo-něco-zažiješ není směřován přímo na mě) , sklopila jsem uši, stáhla ocas mezi nohy a radši rychle vycouvala z místnosti.

Velký dojem na mě udělaly Sebovy přednášky, na kterých jsem se napůl vyděšeně, napůl ohromeně krčila v židli (protože mě Suz dotáhla do první řady a já se bála, že mě buď zašlápne, nebo umlátí jediným slovem), a kousek té o inteligentních domácnostech, kde si sice jméno přednášejícího nepamatuju, ale borec to byl stejný (jen jsem se nemusela obávat, že mi od něj chytnou vlasy). Taky bych chtěla Nely poděkovat za úžasný narozeninový dárek - Naruto čelenku jsem si vždycky přála :DD


Pak je tu ta osrdíčkovaná a oandělíčkovaná část, ze které 99 % z mých dvou čtenářů (doufám! Nely věřím, ale Špeku, jestli ses nedočetla až sem, vzkážu všem tvým geekům, že jim vzkazuješ C++ - a už je od tebe nikdo neodlepí!) hrozí cukrovkový záchvat, tudíž ji trochu ocenzuruju a hodně ostříhám. Skládá se z událostí typu první velký rozhovor s Taylor-sama (<3), , fotka(<3 <3), sezení vedle Taylor-sama při sledování kjógenu(<3 <3 <3), epický rozhovor na plese (<3 <3 <3 <3), romantické posezení na louce (<3 <3 <3 <3 <3), a tak dál až k té části, kde jsem ji stalkovala ve spánku, ale to radši vynechám, protože by mě za to mohli zavřít XD Studené obklady posílejte na adresu Kobližná 18, Brno :D

A teď mě čekají dva krásné týdny nabité psaním maturitní práce a vyklízením pokoje, protože co kdybychom se náhodou za rok stěhovali. TT_TT