Fruits basket

Honda Tohru je naprosto obyčejná středoškolačka. Co jí chybí na inteligenci, hravě dohání její ochota a věčný optimismus, který ji neopouští ani poté, co jí zemře matka a příbuzní si ji přehazují jako horkou bramboru. Černý Petr nakonec padne na senilního dědečka, jeho dům však prochází rekonstrukcí, a protože Tohru nechce být na obtíž, rozhodne se strávit zbytek svého středoškolského života ve stanu.

Místo, kde se ubytovala, čirou náhodou patří největšímu bishíkovi z Tohřiny školy - Sohmovi Yukimu, respektive jeho rodině. Po krátké domluvě a troše omdlívání z vyčerpání se obě strany dohodnou, že nejlepší bude, když se Tohru nastěhuje do domu a oplátkou za to se postará o veškeré domácí práce. Rodinu Sohmů však již po staletí pronásleduje děsivé a hrůzoplné prokletí, které ve zkratce spočívá v tom, že kdykoli jsou fyzicky oslabeni či objati opačným pohlavím, promění se v nějaké zvířátko z čínského horoskopu.

Co je však pohromou ještě větší, to je hlava rodiny Akito - sadistický lítostivý emař, vyžívající se ve fyzickém i psychickém týrání svých (poddaných) příbuzných, obzvláště pak Yukiho. Fanservis je to ucházející, ale mangu, ve které je Akito žena, bych rozhodně číst nechtěla.

Toliko tedy k ději. Charaktery ve Fruits Basket jsou vesměs sympatické, čemuž hodně napomáhá fakt, že většina z nich jsou bishíci. Když už se sem tam vyskytne nějaká ta ženská postava, je buď vtipná, nebo roztomilá, nebo se jí alespoň nevěnuje příliš pozornosti. Výjimkou je samotná Tohru, která není ani jedno z toho. Po pár epizodách prosycených skřípotem zubů a představ toho, co všechno by s ní Akito mohl udělat, si nakonec ale zvykne každý.

Soundtrack nenadchne, neurazí. Animace je poměrně pěkná, anime je dějové sice trochu plytké, ale na nenáročnou oddychovku je to rozhodně lepší průměr. Kamenem úrazu je pokus o hlubší zápletku, která do celkové atmosféry absolutně nesedí a mírně si odporuje s charakterem hlavní hrdinky. Spoilovat k tomu víc nebudu, kdo chce, uvidí sám ;-)

Takže moje hodnocení: 8/10.