Obsese

Absolutní posedlost. Ne že by to bylo tak až tak dobré, dechberoucí a převratné... ale já prostě nemůžu přestat. Nya, pomoc! XD

Fruits basket

Honda Tohru je naprosto obyčejná středoškolačka. Co jí chybí na inteligenci, hravě dohání její ochota a věčný optimismus, který ji neopouští ani poté, co jí zemře matka a příbuzní si ji přehazují jako horkou bramboru. Černý Petr nakonec padne na senilního dědečka, jeho dům však prochází rekonstrukcí, a protože Tohru nechce být na obtíž, rozhodne se strávit zbytek svého středoškolského života ve stanu.

Místo, kde se ubytovala, čirou náhodou patří největšímu bishíkovi z Tohřiny školy - Sohmovi Yukimu, respektive jeho rodině. Po krátké domluvě a troše omdlívání z vyčerpání se obě strany dohodnou, že nejlepší bude, když se Tohru nastěhuje do domu a oplátkou za to se postará o veškeré domácí práce. Rodinu Sohmů však již po staletí pronásleduje děsivé a hrůzoplné prokletí, které ve zkratce spočívá v tom, že kdykoli jsou fyzicky oslabeni či objati opačným pohlavím, promění se v nějaké zvířátko z čínského horoskopu.

Co je však pohromou ještě větší, to je hlava rodiny Akito - sadistický lítostivý emař, vyžívající se ve fyzickém i psychickém týrání svých (poddaných) příbuzných, obzvláště pak Yukiho. Fanservis je to ucházející, ale mangu, ve které je Akito žena, bych rozhodně číst nechtěla.

Toliko tedy k ději. Charaktery ve Fruits Basket jsou vesměs sympatické, čemuž hodně napomáhá fakt, že většina z nich jsou bishíci. Když už se sem tam vyskytne nějaká ta ženská postava, je buď vtipná, nebo roztomilá, nebo se jí alespoň nevěnuje příliš pozornosti. Výjimkou je samotná Tohru, která není ani jedno z toho. Po pár epizodách prosycených skřípotem zubů a představ toho, co všechno by s ní Akito mohl udělat, si nakonec ale zvykne každý.

Soundtrack nenadchne, neurazí. Animace je poměrně pěkná, anime je dějové sice trochu plytké, ale na nenáročnou oddychovku je to rozhodně lepší průměr. Kamenem úrazu je pokus o hlubší zápletku, která do celkové atmosféry absolutně nesedí a mírně si odporuje s charakterem hlavní hrdinky. Spoilovat k tomu víc nebudu, kdo chce, uvidí sám ;-)

Takže moje hodnocení: 8/10.

Akicon 2009

Akicon 2009

Sraz pro mě začínal už v pět ráno, a to nikoli kvůli nedočkavosti (přeci, byl to můj první Aki), nýbrž díky mému záblesku charakternosti, že když teda Teo končí v šest v práci, půjdu mu naproti, aby se nenudil. Proklínala bych se celé ty dvě hodiny, co jsem čekala na Florenci, ale zatímco moje tělo bylo násilím vytaženo z postele, nasoukáno do oblečení a silou vůle dotaženo až do autobusu, mozek spokojeně spal dál (čili žádný velký rozdíl oproti normálu).

Před devátou konečně dorazily Nielian se Sorou, společnými silami jsme dokázaly, že nově postavená plechová budka na autobusáku je příliš rozlehlá na ranní setkání, a vydali jsme se směr Chodov. Zde nastal první zádrhel – budova Akiconu byla od zastávky metra vzdálena celou jednu zastávku autobusem. Ačkoli jsem se snažila seč jsem mohla, byla jsem přehlasována a šli jsme pěšky.

Registrace byla vtipná. Nepřišli jsme zdaleka první, naopak, vnitřek už vypadal slušně nacpaně. Protože venku bylo asi patnáct pod nulou, rozhodli jsme se, že půjdeme čekat dovnitř a tak tak jsme se vešli do koutku u dveří (naštěstí z teplejší strany). To už s námi rozmrzala i Suzánka a Kája. Poté se naštěstí orgové rozhodli, že není třeba účastníky zbytečně rozmazlovat, a všechny vyhostili na mráz – až na pár zbabělců, co se báli, že by venku přimrzli a přišli o dopolední program (včetně nás).

O půl hodiny později jsme dostali jmenovku, program a Playbišíka a noc byl oficiálně zahájen. Respektive možná by byl, kdyby na to zahajování někdo přišel (a pokud možno na pódium). Třeba příště ^_^.

Opustili jsme lukrativní místa v první řadě a přesunuli se vykoupit stánek Zoner pressu. Následovala přednáška o 10 nejneoblíbenějších postavách z anime, z nichž se první umístil jakýsi chlapec z jakéhosi prapodivného ecchi/rádoby drama/určitě velmi reálného school life/hentai/ tragedy/či-nevím-čeho-ještě (a asi ani vědět nechci) – bylo to divné, ale vzhledem k tomu, že byl výzkum pravděpodobně prováděn na amerických fóristech, není se ani čemu divit – dokud je to prasárna, sledují to nejspíš všichni ^^;. Jedinou vadou přednášky byla přemíra spoilerů, kterým se podle mě dalo poměrně elegantně vyhnout.

Další na programu byla Nya-chanova přednáška o AMV scéně, která byla moc pěkně zpracováná, nebýt toho, že si přednášející chvílemi výrazně protiřečil s tím, co po svém projevu pouštěl ^^. Moje nevzdělanost na poli AMvéček je poměrně tragická (na druhou stranu, proto jsem na přednášku šla), proto mi nebylo příliš po chuti, že se nepouštěli ti opravdu významní autoři („…no, z Francie stojí za zmínku jen Nostromo, ale toho všichni známe nazpaměť, proto si pustíme někoho, kdo sice není takový skiller, ale aspoň jsme ho neslyšeli dvěstěkrát…“ Ehm. X_x).

Co rozhodně stojí za zmínku je Křest mangy. Lhala bych, kdybych tvrdila, že nemám nic proti neznalým moderátorům (a že oproti slečně z vydavatelství pán jaksi neměl šanci), ale co je moc, to je moc. Grandiózní byly i „soutěžní“ otázky na závěr: „Když v knihkupectví stojí manga 169 korun a tady ji můžete zakoupit za pouhých 129, kolik korun ušetříte?“ XDDD (Dostanete speciální sadu nožů ZCELA ZDARMA!!).

Poté, co jsme si potrhali bránice, vydali jsme se na lov jídla – OC poblíž s celým patrem restaurací nás usmířilo a my se šli zasmát soutěžícím na Stepmanii, když už jsme ji sami nestihli. Na burze jsem nechala nervy, když jsem se snažila uchvátit alespoň nějaké odznáčky (když už jsem si je nestačila objednat – ono uzavírání objednávek k 30. 9. Asi neznamená, že by si na to měl člověk vzpomenout 30. 10. XD)

Přednáška o Klišé v anime byla bezvadná. Téma bylo pojato jakousi diskuzní formou, která se mi moc dobře poslouchá (jen když se jí sama nemusím účastnit XD). Připadalo mi, že se přednášející koukal na všechny diváky pod třicet s mírným despektem, ale to nakonec pro nás není nic nového ^_^

Šli jsme to zapít čajem a udělat pár KoOl FOtEšeQ, protože bez uměleckých fotek na záchodě byl to přece nebyl žádný pořádný con XD

Přednáška i beseda Akiko byla jednoduše skvělá ^^

Vzhledem k tomu, že se nám nechtělo na ani jeden z večerních filmů, zamířili jsme na večeři, odkud jsme se taky málem nedostali, protože než jsme se odtam vyhrabali, všude nám zamkli XD

Rozestlali jsme si přesně v jedenáct, ale usnuli jsme až kolem třetí čtvrté, za což nám byli zajisté všichni spáči vděční (obzvlášť za ten bordel, co jsme pak s holkama dělaly XD). ^_^ Vyhazovem ze spací místnosti v osm ráno pro mě fest končil, polomrtvá jsem se dopotácela domů, padla do postele a konečně se po víkendu vyspala.

MAniFest 09

Ačkoli pro mě sobota začínala už chvíli před pátou ranní, dopravní podnik města Brna se postaral o to, abych na plánovaný sraz v sedm nedorazila ani v klasických sedm deset či ještě tolerovatelných sedm dvacet, nýbrž rovnou o půl osmé – plus těch pět minut, ve kterých jsem tryskem vyběhla schody nahoru a dolů, když jsem si vzpomněla, že jsem doma nechala spacák. Karimatku jsem si z důvodu prostorové úspory nevzala vůbec a to se mi ukázalo osudovou chybou.

Rychlostí světla jsem se vřítila do nádražního McDonaldu, nechala si zabalit „snídani“ v podobě horkého kapučína, díky kterému jsem si spálila jazyk („Kafe!“ „Je to hor— “ „ AUUUUU!“ „-ký.“) a croissantu, z něhož se mi devět osmin rozdrobilo po tácu.

Vlak nám jel v osm nula dva a výjimečně i včas – jako vždycky, když člověk nestíhá (a že já nestíhám docela často >.<). Kupé jsme měli pro sebe – ti opovážlivci, co sebrali odvahu a nakoukli dovnitř, s křikem utíkali. Krysa rejpla Nely o její pedomimi a ta s nimi následně rejpla chudáka Tafa, načež jsme hromadně (rovná se já a Nely) zavalily Soru, prostě klasická zábava pěti lidí, co vstávali moc brzo.

Na nádraží v Ostravě jsme se kupodivu ani neztratili, částečně díky mému skillerskému navigování („Hele, tam jsou ňácí lidi, jdeme za nima .“ „O_o“), částečně kvůli tomu, že to nejde.

Arissino zděšení číslo jedna: vystoupíme z autobusu a hledáme „prostory kina“. Co najdeme, je hospoda. Společná domluva zní: žádné fotky v radiu půl kilometru.

Arissino zděšení číslo dvě: Pomoc, tolik lidí a všichni se znají!

Arissino zděšení číslo tři: Spací místnost. Absence karimatky v kombinaci s ultračistou podlahou se ukázala býti katastrofickou. A vzhledem k tomu, že od kinosálu ji oddělovala jen jakási opona, měli jsme se v noci na co těšit. XD


Zběžný pohled na program mi nic moc neřekl (tak to bývá, když je někdo moc líný rozklikat si odkazy na netu =3 ), s Nely jsme se rozhodly raději využít podezřelého prázdna v DDR místnosti a nacpat se tam. Lovey-dovey couple se více méně odpojila a Sora si tu hodinku šla odsedět do kinosálu. Po pár písničkách spolu a s Netuším-jak-se-jmenuje-ale-je-vážně-dobrej-na-DDRku ^^ jsme se k ní celé schvácené připojily.

Program mě příjemně překvapil, většina věcí, na kterých jsem byla, mne dokonce zaujaly natolik, abych si je přidala do mého tři kilometry dlouhého plan-to-watch listu. Jedinou vadou, kterou jsem zaregistrovala, bylo ecchi přes noc, ale ani to mi nakonec žíly nezpřetrhalo, protože jsem usnula XD (Rejpla jsem Nely a Soru o jejich karimatky – aneb proč by si chibi vozil vlastní, když s sebou má kamarády).


Ale to předbíhám. Za sedmero horami a jednou ulicí, byla nebyla hospoda, kam se tři yaoifangirls rozhodly vydat na oběd. Nápis „Vaříme“ by spíš měl znít „Smažíme“, nebo tomu aspoň jídelní lístek odpovídal. Hlavní místnost byla v poledne samozřejmě zcela obsazená, ovšem místní štamgasti za oběd považovali deset piv a kulečník a přímo úměrný tomuto faktu byl i ohlas na mé nekomimi, které jsem si při výstupu mezi „normální“ lidi opomněla sundat. Vtipná byla i nekuřácká místnost, kterou před námi zřejmě nikdo nikdy nepoužil.

Ostravě jsme se odplatily cestou z oběda. Udělaly jsme (si) takovou ostudu, že před námi obyvatelé Krpole budou zatahovat záclonky po dalších tisíc let. XD

Večerní film Kuro Obi nás spolehlivě uspal a já se vmáčkla mezi Nely a Soru. V noci mě pronásledovali střídavě řvoucí ožralové odvedle, řvoucí AMVéčka a řvoucí hrdinky, jimž vítr nadzvedl sukni a ony si toho náhodou všimly (dobře, to poslední jsem si vymyslela. Hrdinka ecchi bývá obvykle na své spodní prádlo pyšná a proto blízké záběry kamery nijak nekomentuje >.<).

Ráno nás čekala snídaně, nějaké to anime a odjezd. Zapomněla jsem se zmínit, že DDR jsme po zbytek festu vzdaly, cedule „Je tu zima a smrdí to tu“ kombinovaná s davem lidí uvnitř nás spolehlivě odradila ^^. V autobuse jsme si dokonce všichni sedli a cesta zpátky proběhla vcelku rychle.

Ačkoli to možná z mého výkydu nevyplývá, MAniFest se mi opravdu líbil. Přes všechny jeho nedostatky a ožralecké blues jsem se bavila a ráda si ho zopakuju. Tak zase za rok~ ^^

(nechcete mi někdo vymýšlet nadpisy?)

Už jsem říkala, že zbožňuju Nel? =3
(obrázek od mého semeho~~)

KYAAAA!!!

Já se prostě musím pochlubit. Musím, musím, musím! <3 onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_0uuy2pr99nE/SeZV7K5_C_I/AAAAAAAAANI/HSayTn60eUU/s1600-h/yuka-chan.png">
Yuka desu ^^
Celým jménem Fumika Yuka, 17 let, polovíl a ultimate uke <3 Aneb můj drahý char ^^ Možná by jednoho dne mohl zničit svět nebo vyvraždit všechny berušky, se uvidí... Yep, a povoláním pochyná parodie na hraničáře. Myslí si, že je sirotek, ale smůla =3 Obsese: mentolové tyčinky, slunečnice, tvoření třpytivých obláčků za účelem získání sympatií ^^

Daisuke, kolem pětadvaceti, bishík, co mi mírně připomíná Jina bez brýlí ^^
Ultimate seme, dobrá strana, mastičkář, milován důchodkyněmi...ehm XD
So cute~ Vždycky má co říct, i když to většinou není zrovna příjemné, je to aspoň vtipné ^^
A patří Nielian (moje drahá Zuzu-chan), která byla líná, a neudělala obrázek, pchhh...


Ayumu-sama =3
23 let, nevlastní bratr Yuky (o čemž ani jeden nemá nejmenší tušení), nafoukaný aristokrat s citem mražené zeleniny, seme ^^
Zlá strana, neskutečně kakkoi~ Dvakrát moc toho nenamluví, chová se povýšeně, a je pěkně coldhearted (nyaaaa ^^)
A nosí brýle, protože si zkazil oči čtením za špatného světla ^w^ (copyright Nerwen ^^)

A proč to vypisuju? Za á jsem neskutečně nadšená, že se to konečně zrealizovalo, za bé nevěřím své paměti...ugh. ^^;

EDIT: Obrázek Daisukeho hotov <3

Žblept žblept žblept 2

Dnes padla zásadní otázka - Jaká že je má sexuální orientace? Upřímně, nejsem si jistá. Kdybyste měli fyzikáře a výtvarkáře jako já, taky byste začali vážně uvažovat o nějaké zásadní změně (koneckonců, oni se hlásí k opačnému pohlaví, a jestli je tu nějaká šance, že by se jejich vyjadřovací schopnosti/názory/přístup k ostatním lidem/střih košile/vzhled mohl šířit dál... ošklivá představa).
Víc spánku pro studenty víceletých gymnázií...víc hodin na den, víc dnů na týden,...
Míň otázek, proboha, míň otázek. Kéž by tak každý člověk měl na hodinu omezený počet tázacích vět.
A míň důchodců v ranních tramvajích. Sakra, to je vážně takový problém tu hodinu, dvě počkat? Zajímavé je, že důchodci se v dopravních prostředcích vyskytují v nejhojnějším počtu okolo půl osmé až půl deváté ráno, a pak zase až od dvou do čtyř. Mám to vyzkoušené, kdykoli jedu k doktorce kdykoli v tomto mezidobí, jsou tramvaje prázdné. A nejhojnější počet se samozřejmě rovná počtu sedadel v prostředku.
Ale jinak je samozřejmě všechno úžasné. Kdykoli jdu ráno na zastávku, radostně klouzám po namrzlém chodníku, co můžete po ránu zažít lepšího? (Důchodce v tramvaji.) Odpoledne je už nádherně slunečno, což mě donutí sundat si svetr (Vždyť je tam jak v létě!) a pak se za to celou cestu domů proklínám..a nikdy se nepoučím. ^^